Titulní strana‎ > ‎

Korunovační klenoty

Zmenšená kopie skutečných korunovačních klenotů v poměru 1:10, které se používaly při korunovaci českých králů. Soubor zahrnuje Svatováclavskou korunu, žezlo a královské jablko, vše uloženo v semišové etuji a ochranné papírové krabičce.
Koruna: výška 21mm, Ø 23mm
Žezlo: výška 69mm
Jablko: výška 23mm, Ø 19mm
Povrch: zlaceno
KOUPIT ZDE

Korunovační klenoty - miniatura - sběratelská edice

Kravské a ovčí pastevní zvony, zvonky a zvonečky


Originální korunovační klenoty jsou uloženy v Korunní komoře chrámu sv. Víta v Praze, odkud jsou vynášeny jen při zvláštních příležitostech. Soubor obsahuje Svatováclavskou korunu, žezlo, královské jablko, kožená pouzdra na korunu, žezlo a jablko, podušku pod korunu, korunovační plášť s hermelínovými doplňky, štolou, pásem a manipulem.
Ve středověku patřily k souboru ještě prsten, zlaté náramky a křišťálová nádoba na sv. olej.
Nejstarší a nejcennější je Svatováclavská koruna, kterou nechal v roce 1346 zhotovit Karel IV. při příležitosti své korunovace českým králem. Ostatní předměty se staly součástí později.
Korunovační klenoty jsou od roku 1962 národní kulturní památkou. Hodnota Českých korunovačních klenotů není v penězích vůbec vyjádřitelná. Kromě vysoké historické hodnoty jsou také klenoty vzácným symbolem české státnosti

Dveře a pancéřová skříň na klenoty, mají sedm zámků a k jejich otevření a vyzdvižení klenotů je třeba sedmi držitelů klíčů. Jsou to: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy.
Tradice sedmi klíčů vznikla poté, co v roce 1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých stavů o vrácení korunovačních klenotů z Vídně do Prahy. Klenoty byly uloženy v chrámu sv. Víta v korunním archivu za Svatováclavskou kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky. Skříň na klenoty pak měla další dva zámky. I když se později místo korunovačních klenotů měnilo, tradice sedmi klíčů zůstala zachována.

Svatováclavská koruna

Svatováclavská koruna je klenot zhotovený ze zlata vysoké ryzosti (21 - 22 karátů), zdobený drahými kameny a perlami - je v korunovačním souboru nejstarší. Váží téměř dva a půl kilogramu, i s křížkem je vysoká 19 cm, v průměru má rovněž 19 cm a každý ze čtyř dílů čelenky měří 14,5 cm. Ke své korunovaci v roce 1347 ji dal zhotovit Karel IV., poté ji věnoval prvnímu patronu země sv. Václavovi a zanechal ji svým nástupcům, jako státní korunu, ke korunovaci dalších českých králů. Snad až do konce svého života (1378) ji však nechával upravovat a doplňovat nejvzácnějšími drahými kameny, jež se mu podařilo získat. A tak se koruna vyvíjela do své konečné současné podoby.

Svým tvarem navazuje na předcházející koruny Přemyslovců i králů francouzských. Má podobu čelenky ze čtyř dílů, z nichž každý vrcholí velkou lilií. Díly jsou nahoře propojeny dvěma oblouky, na nichž jsou připevněny ozdoby staršího šperku (čelenky nebo pásu). Na vrcholu koruny, kde se oblouky kříží, je umístěn zlatý křížek se safírovou kamejí, drahokamem zdobeným rytinou. Na koruně je celkem 19 safírů, 44 spinelů, 1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel.

Podle příkazu Karla IV. měla být nová královská koruna trvale uložena ve Svatovítské katedrále. Ale už první Karlův nástupce, jeho syn Václav IV. zřejmě počátkem 15. století dal korunovační klenoty převézt na hrad Karlštejn, kde měly být v neklidných dobách sporů o vládu lépe chráněny. Od těch dob se místo jejich uložení mnohokrát změnilo, obvykle za politických nepokojů, bojů o český trůn a válečného nebezpečí. Bouřlivé 17. století přineslo dramatický osud i korunovačním klenotům. Místo uložení měnily mnohokrát. Na čas se ocitly opět ve Svatovítském chrámu, pak v úřadě Desek zemských, pak na Staroměstské radnici. V dobách ohrožení Prahy našly úkryt i v Českých Budějovicích. Trvalejší místo jim určil panovnický rod Habsburků ve Vídni, kde zůstaly téměř do konce 18. století. Ale ať byly uloženy kdekoliv, na Karlštejně nebo ve Vídni, ke královské korunovaci byly vždy převáženy do Čech, na Pražský hrad.


Královské jablko

Jablko, zhotovené ze zlata vysoké ryzosti (18 karátů), váží 780 gramů a je vysoké 22 cm. Sestává ze dvou sploštělých polokoulí spojených ozdobným prstencem a zavr- šených poměrně velkým křížkem. Na kruhu pod křížem je nápis DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). V bohaté ornamentální výzdobě jablka dominují drahé kameny a perly, půvabným detailem jsou drobné postavičky šesti sfing, které tvoří podnož kříže. Nápadně se uplatňuje barevný souzvuk zlata, červených spinelů a modrých safírů, místy zdůrazněný pestrými emaily. Plochu obou hemisfér pokrývá nesmírně precizní tepaný reliéf s figurálními výjevy, které se svými tématy váží ke korunovaci. Na horní polokouli jsou scény z historie Davidovy - Pomazání Davida na krále a Zápas Davida s Goliášem, na dolní polokouli výjevy z Geneze, znázorňující Adama klečícího před Stvořitelem, Uvedení Adama do ráje a Stvořitele varujícího Adama a Evu před stromem poznání. Využití těchto ploch pro figurální výzdobu je ojedinělé a naznačuje velký význam, který této insignii její objednavatel přikládal.



Královské žezlo

Žezlo, zhotovené ze zlata téže ryzosti jako jablko, je 67 cm dlouhé a váží 1013 gramů. V souboru Českých korunovačních klenotů nahradilo žezlo z doby přemyslovské. Je zdobeno čtyřmi safíry, pěti spinely a šedesáti dvěma perlami. Sestává z několika rozdílně tvarovaných částí spojených prstenci, v místě rukojeti zvýrazněnými řadou perel. Celou plochu všech dílů pokrývá jemně cizelovaný dekor s převládajícím motivem vinných úponků, lístků, květů nebo akantů. Některé partie jsou navíc pokryty pestře barevnými emaily. Výpravná hlavice žezla je vytvořena na způsob jakéhosi květu esovitými stvoly s jemnými akanty, z nichž vyrůstají drahé kameny a perly.


Zlaté královské jablko a žezlo, které jsou dnes nedílnou součástí Českých korunovačních klenotů, vznikly v době mnohem pozdější než Svatováclavská koruna, která v českém korunovačním souboru zaujímá dominantní postavení. Na rozdíl od ní se jablku ani žezlu dlouho nedostalo samostatné pozornosti. A to i přesto, že se jedná o velmi významné a ojedinělé ukázky renesančního zlatnictví. Jejich vznik se datuje do první poloviny 16. století, nejspíš do doby Ferdinanda I., korunovaného roku 1527 českým králem, 1531 římským králem a 1556 císařem


Mosazný dveřní pérový zvon "Svatáý Mikuláš" - patron obchodníků